Bětce nadávám, že vyndala nataženou pastičku na myši a začala si s ní hrát. Vezmu jí ji, položím na okno a jdu s ní k umyvadlu umýt jí ruce. A za sebou slyším hovor:
Toník: "Co se stalo?"
Bertík: "Bětka vzala pastičku na myši."
Toník ji uviděl na okně a jen tak lakonicky prohlásil: "Ale tam ona nedosáhne."
Bertík mu říká: "Ale ta pastička byla tady" a ukazuje na zem za ledničku.
Toník stále kouká na okno a opakuje: "Ale tam ona nedosáhne." a stále se hrozně diví.
Bertík: "Tu pastičku tam nedala Bětka."
Toník: "Ale jak tam dosáhla?" Pořád to nemůže pochopit.
Bertík už se pomalu začíná rozčilovat: "Tu pastičku tam nedala Bětka, ale maminka."
Já procházím s umytou Bětkou okolo a říkám: "Tu pastičku jsem na okno dala já." a tím to považuji za vyřízené.
Toník tomu dává korunu: "Ale tam ona nedosáhne."
No, má cenu mu to pořád vysvětlovat? :-D
