28.9.2012
Bětuška oslavila svůj 1. rok mezi námi. Ale protože její slavný den byla zrovna středa, tak jsme oslavu přesunuli na pátek, kdy byl státní svátek. A protože jsem chtěla stihnout všechno, musela jsem si taky všechno pečlivě rozplánovat. Především jsem chtěla před oslavou dokončit i úklid podlahy v chodbě. Protože "aby to vypadalo." To obnášelo nejen odstěhování věcí, ale i vytření každého jednotlivého kamene octem a po zaschnutí naimpregnováním připraveným přípravkem. Stihla jsem to dokončit těsně před odjezdem, čímž jsem uvěznila Standu s dětmi v obýváku a kuchyni. No, museli počkat, než to zaschne. Bětku, která se vzbudila venku v kočárku, jsem mu podala oknem a vyjela směr Roudnice. Namluvili jsme totiž našim, že je přeci nesmysl, aby k nám jezdili autem, když můžou využít krásný den a jet na kole. No, neuvědomila jsem si, že když jim nabídnu dovoz do Haslic, že to znamená, že pro ně budu muset jet, že. A tak jsem tedy jela a ještě jsem si k tomu rovnou "přibalila" i prababičku a taky jsem přes kamaráda na internetu vydražila mlýnek na kávu a ten jsem chtěla mít doma a rovnou nabízet kávu jím umletou. Takže jsem v Roudnici nabrala babičku Laďku s kolem (dědeček Čendík jel na kole rovnou), bednu brambor, prababičku Zdeňku (ne nutně v tomto pořadí) a vyrazila do Úštěka pro mlýnek. Stihli jsme všechno i dojet do Haslic ještě předtím, než oslava začala a příbuzenstvo se začalo sjíždět, takže se musím pochválit, organizace byla dobrá.
Bětuška dostala nádherný a také výborný dort od babičky Blanky a také jeden malý jablkový jen pro ni na rozpatlání a spoustu dalších věcí. Dort pro ni byl asi něco strašně nebezpečného, protože se ho ani nedotkla, ale pár lžiček ochutnala. Z našich dětí je už druhá, pro kterou to naprosto postrádalo smysl. Vlastně jediný, kdo ten dort rozpatlal, byl Bertík. Toník si vzal způsobně lžičku a ten svůj jedl lžičkou. Nekecám, mám to natočené a nedávno jsem se na to dívala.
Oslava se mimořádně vydařila. Bylo nádherné počasí, celou dobu jsme byli venku, děti byly ukázkové, nepraly se, nic nerozbíjely, dospělí se způsobně bavili. Babička Laďka s dědečkem Čendíkem skutečně odjeli na kole domů a ostatní je po nějaké době následovali svými dopravními prostředky. Jediný, kdo nám tu zůstal, byla teta Lída, která vydržela do pozdních nočních hodin a kterou jsme si konečně užili. No, jak říkám, oslava se mimořádně vydařila.
