9.9.2012
Opět jsme se nevykopali dříve než kolem 11h. a tak jsme se před výletem stavili na oběd v Habřině. Tam nám vždycky moc chutná, mají tam často zvěřinu, dobře vaří a také výborné hřištátko pro děti. Oběd jsme snědli vcukuletu a mohli pokračovat do Skalky, kde jsme nechali auto a nasedli na kola. Bětulína seděla v sedačce, Bertík na svém kole a Toník na odstrkovadle. Vjeli jsme do lesa po žluté okolo Husy a pokračovali a pokračovali, až jsme se nějakým zázrakem objevili v Zátyní, kde jsme ještě nikdy nebyli. Neměli jsme přesně určenou cestu, tak nám to tolik nevadilo a aspoň jsme poznali nová místa. Odtud nebylo daleko do Pavlíček a pak jsme chtěli pokračovat přes Obrok do Skalky. Jenže kluci už byli dost unavení a tak jsme to vyřešili tak, že jsme Standu s Bětulínou poslali napřed k autu a domluvili se, že se v Obroku sejdem. Mám-li být upřímná, docela jsem se té cesty s nimi děsila, protože Toníka začínaly bolet nožičky a Bertíka trochu taky, ale nakonec jsme to zvládli kuriozním způsobem. Po modré značce z Pavlíček do Obroku jsme celkem i jeli. Když jsme se dostali do lesa a museli stoupat do kopce, připoutala jsem si Toníkovo odrážedlo na nosič a když jsme dorazili na cestu, po které se dalo jet, dala jsem si ho na "štangli" a pokračovali jsme dál. Dokonce je tam jedna prudká zatáčka, kterou jsem si kvůli otáčení zkrátila, ale Bertík mě nějak neslyšel a jel rovně. Takže se mi na pár minut "ztratil". Tedy já jsem věděla, kde je, ale on nevěděl, kde jsme my. A tak se lesem rozlehlo zoufalé volání. Ale i to jsme zvládli. Do Obroku jsme dorazili ve chvíli, kdy Standa dorazil autem na parkoviště. Nastěhovali jsme kola do auta a vyjeli směr Roudnice, kde se ještě konala oslava narozenin naší Kačenky. Kupodivu kluci v autě neusnuli, ale i tak si odpočinuli a mohli začít řádit ještě s Kačenkou a Matýskem. Přijeli jsme trapně asi o 2 hodiny později, ale všichni byli tak hodní, že nám odpustili. Že jo, Jíťo?
