Login:
Heslo:
 
Reklama: Bezpečnostní schránka Co to je bezpečnostní schránka.
Pár brazilských příběhů naší české rodinky
Hledat
Navigace: slaaac.netstranky.cz > Česká republika 2012 > Výlet do Dinoparku Liberec

Výlet do Dinoparku Liberec

14.8.2012

Tohle krásné úterý jsme se rozhodli si udělat výlet do Liberce. Kluci chtěli navštívit Dino park a já jsem si sjednala prohlídku auta. Protože jsme nevěděli, jestli se budeme vracet novým autem, jeli jsme vlakem s tím, že za námi Standa odpoledne přijede. Tak to byl náš plán.

V pondělí večer jsem udělala přípravy. Tz. vypsat si možnost alespoň 2 vlaků pro případ, že bysme nestíhali; vypsat si přesuny z nádraží k Dino parku; a také přesun od Dino parku k autoservisu, kde jsmě měli dohodnutou kontrolu auta. Zabalit a vzít peníze pro případ, že bysme auto koupili (Štěstí, že nikdo netušil, že ta mamina se třema prckama, kočárem a obřím batohem s sebou tahá několik desítek tisíc korun. Byla jsem trochu vyklepaná, ten pocit byl fakt nepříjemný. A mít batoh pořád na očích nebo na zádech taky nic moc. Na druhou stranu by mě zajímalo, co všechno ostatní lidé nosí ve svých taškách apod.) Pak ještě připravit jídlo, pití a mohla jsem jít spát.

 

V úterý ráno nás babička Laďka vzbudila, oblékly jsme děti, nasnídali se a nějak pobalili a vyrazili na nádraží. Samozřejmě jsme dorazili ve chvíli, kdy náš vlak odjížděl. Pro tento případ jsem měla v záloze vlak, který jel o 20 min. později. Takže jsme v klidu nakoupili jízdenky. Paní pokladní se snažila nám najít nějakou výhodnější cenu, ale bohužel nenašla nic. Takže Bertík byl už za polovic a ostatní zdarma. Nebo Toník napolovic? Nebo Bětka? Nevím, prostě s jednou dospělou osobou mohou jet pouze 2 děti do 6 let věku zdarma, tak jako toho polovičního počítám Bertíka jako nejstaršího. Kluci byli nadšení, pořád koukali z okna a bavili se. Bětce se to taky moc líbilo. Dokonce vydržela většinu cesty v kočárku a jen se rozhlížela po okolí. V Ústí nad Labem jsme přestoupili na rychlík, který jako rychlík vůbec nevypadal. Dost mě překvapil, protože jsem žila v představě, že rychlík je celkem moderní vlak s uzavřenýma kupíčkama a ne stará mašina s motoráčkovýma vagonkama. Taky jsme moc rychle nejeli a často zastavovali. S kočárkem jsme se do uličky nevešli a tak jsem seděla s klukama a věcmi na 4 sedačkách a Bětka trůnila naproti, kde zabírala další 4 sedačky. Postupem času přistupovali další cestující a já zjistila, že ta 4 sedadla, která zabírá Bětulína svým kočárkem by se fakt hodila. Tak jsem klukům sundala boty, nacpala je na sedadla vedle kočáru a na zbylé batohy. 3 místa se uvolnila a my měli hned společnost paní se 2 holčičkama. Kluci se trochu seznámili a nakonec jsme je i vtáhli do hry s Černým Petrem. Naštěstí to takhle dopadlo, protože ve chvíli, kdy jsem ony místa uvolnila, nastoupilo asi 10 Romů, které jsme po zbytek cesty slyšeli dost hlasitě. Vlastně jsme se skoro neslyšeli, jak byli hlasití. V Liberci jsme vystoupili a snažili se zorientovat. Abysme nemuseli s kočárem skákat po schodech, hledali jsem asi 10min. výtah. Když už jsme se konečně dostali ven, kluci zjistili, že potřebují na záchod. A tak jsme zase jeli výtahem, protože záchody jsou v podzemí. Protože byl čas oběda, tak jsme se nacpali do nádražní restaurace a dali si svíčkovou. Tam jsme měli zajímavý zážitek. Kluci byli fakt hodní, seděli na židlích a pořád mluvili, občas křičeli a smáli se. U vedlejšího stolu seděl pán, který měl snahu je pořád nějak okřikovat. Ze začátku jsem nevěděla, jestli fakt mluví na nás, protože vždycky něco pronesl a pak zmlknul. Nevšímali jsme si ho, najedli se a odešli na tramvaj. Tam se k nám onen pán přidal. Toník se tam vyděsil vosy a začal vřískat a on se ho snažil uklidňovat, což se mu vůbec nedařilo a tak začal hladit Bětku, mluvit na kluky a na mě. Nakonec z něho vylezlo, že má děti rád, ale že 3 by určitě nezvládl. Pak ho něco napadlo, sáhnul do kapsy a podával mi dvacetikorunu. Byla jsem docela šokovaná a tak jsem odmítla. On se sehnul k Bětce a dal jí ji do kočárku a odešel. Za chvíli se vrátil a přinesl nám z nedalekého pekařství linecké koláče, narval je pod kočár a nastoupil na tramvaj. Tak jsem si připadala trochu jako "socka". Jen mi pak na mysl přišly ty desetitisíce, co jsem měla v batohu. Budiž mu "omluvou", že byl zřejmě (jak z něho bylo cítit) pod vlivem a nepřemýšlelo se mu asi úplně lehce.

No, abych to ukončila. Do Dino parku jsme dojeli bez problémů. Tam jsme strávili asi 2,5 h., kluci se vyřádili, Bětka prospala a mohli jsme vyrazit směr autoservis. Jeli jsme tentokrát autobusem, kde nás všechny Bertík rozsekal jednoduchým dotazem. Zeptal se totiž na celý autobus: "Maminko, a babička Laďka umře dřív než ty? Když je starší?" Paní za ním se začala spolu se mnou smát. Pak jsem se otočila na druhou stranu, abych se trochu uklidnila a přestala se červenat a tam se na mě smáli další lidé. No, pobavili jsme se. Do autoservisu jsme dorazili v pořádku, seznámili se s panem majitelem, auto si prohlédli, projeli se v něm a když přijel Standa, tak se rozhodli ho koupit a nakonec v něm odjeli domů. Den byl po všech stránkách příjemný.

Vlakem z RoudniceBertíkův vysněný Tyranosaurus RexAle on se hýbá!!!!!!!
No, snad to bude dobrý.Bětce se focení moc nelíbilo.
Brontosaurus na střeše

Komentáře

 
© slaaac.netstranky.cz - Web vytvořen a provozován prostřednictvím služby netstranky.cz