1.1.2013
Silvestra jsme strávili odděleně, Bertík s Toníkem s prarodiči a já se Standou a Bětkou spolu doma. Ani jsme nijak neslavili a šli spát už před půlnocí. Kluci taky do půlnoci nevydrželi a tak jsme rok 2013 přivítali ozdravným spánkem.
První den roku jsme, jako již tradičně, oslavili výletem na nějaký kopec. Přizvali jsme si švagrovou s přítelem a dohodli se, že se sejdem na parkovišti pod Sedlem. Klasicky jsme nedodrželi stanovený čas (ale s tím už snad nikdo ani nepočítá, že ne?) a dorazili o chvíli později. Po "povinném" předání vánočních darů Bětka putovala Standovi na záda a mohli jsme vyjít. Cesta na Sedlo byla pěkná, veselá a mě při pohledu na Honzovy hladké podrážky hlavou proběhla vzpomínka na výlet s mým bratrem a jeho tehdyještěpřítelkyní na Nedvězí. Můj bratr tehdy totiž šel na výlet po plese a neměl jinou obuv než taneční polobotky s krásně hladkou podrážkou. Napadlo mě to proto, že cesta byla nejen veselá, ale i kapku zledovatělá a já Honzu obdivovala, jak to pěkně zvládá. Výlet byl skvělý a já si začátek roku přesně takhle představovala. Teď už jen zbývá doufat, že i ten rok bude za to stát.
