14.7.2011, čtvrtek
Dlouho, předlouho jsem uvažovala nad tím, jaký dort udělám Bertíčkovi k narozeninám. Pátrala jsem ve spoustě diskuzí na internetu, dokonce jsem si i předem vyzkoušela dortík s ovocem a želatinou. Leč želatina neudělala to, co se od ní čekalo a sprostě se vsákla do dortu. Na druhou stranu mi tenhle debakl aspoň dal šanci vybrat ten správný dort, který se určitě nedá zkazit. Sice už mám formu na dort, ale stále jsem bez šlehače a jiných vymožeností, takže kritéria byla jasná. Nějaký téměř bezpracný, ale samozřejmě úžasný dortík. Tak jsem se ve středu, když šli kluci spát, pustila do pečení. Upekla jsem mramorovaný korpus, promazala ho čokoládovým krémem, udělala polevu a ozdobila ho. Je fakt, že jsem měla co dělat, jak byl ten krém dobrý, aby na promazání a zdobení zbyl, ale jinak myslím, že výsledek i podle Bertíkova vyjádření stál za to.
Ve čtvrtek jsem celý den odolávala Bertíkovým otázkám, kdy už ten tatínek přijde, kdy už dostane dort a hlavně dárky. Musím tedy přiznat, že opravdu vydržel celý den nejít do ledničky, jak slíbil a dort byl pro něho opravdovým překvapením. No, zvládli jsme to až do pozdního odpoledne, kdy Standa konečně přijel domů. Vyexpedovali jsme kluky k sousedovi, který zrovna dával dohromady skříň a byl ochoten se jich na chvíli ujmout a připravili pro Bertíčka kýžené překvapení. Když přišel, našel na stolku dort se 4 zapálenými svíčkami. Po přání všeho nejlepšího si ale ještě musel všechny dárky najít. Což se mu taky moc líbilo. Jako další dárek dostal výlet k moři a do zoo. A od té doby zase, pro změnu, poslouchám, kdy pojedeme k tomu moři, a kdy pojedeme do zoo... Asi budeme opravdu muset jet...
