V neděli 11.12. jsme vyrazili do Morungaby rybařit. Standa sice chodí s klukama chytat tady k rybníku, ale ještě se jim nepodařilo žádnou rybu chytit. Na výletě někdy v červnu jsme objevili v Morungabě hospůdku s možností rybaření a tak jsme to jeli vyzkoušet. Cestou tam jsme potkali docela dost jezdců na koních, ale nějak nás nenapadlo, že všichni míří na stejné místo. Je to něco jako hospoda v Pístech na jezu. O víkendu se tam slezou všichni sousedi okolo a řeší, co se za uplynulý týden dělo. Takže jsme měli možnost shlédnout nepřeberné množství brazilských koníků a "kovbojů a rančerů". Většina jezdců byla v džínách, košili a klobouku, prostě vypadali přesně, jako si představuju kovboje.
První věc, kterou jsme udělali, byla, že jsme si objednali oběd. Co jiného než ryby a hranolky. Během čekání na jídlo kluci vyzkoušeli místní hřiště. Po obědě jsme šli vybírat místo na chytání. Mají tam 2 rybníky, ale rybářů jsme moc neviděli, všichni jsou většinou v té hospůdce a jen pár příznivců rybaří. Vybrali jsme si odlehlejší místo na druhé straně většího rybníka a utábořili se tam. Bětka samozřejmě trávila svůj čas u mě v šátku a já se procházela po areálu, aby usnula. Mimo ryb tam měli ještě několik koní a hříbat, slepice s kuřátky a prasata. Teď si ještě vzpomínám, že jsme viděli i osla. Bylo to velmi příjemné odpoledne, i jsem si přečetla jeden Čtyřlístek (Standa stáhnul do naší elektronické knížky příběhy o Fifince, Bobíkovi, Myšpulínovi a Pinďovi, tak oba pilně čteme. Ale ještě jsme se moc nedostali k tomu ukázat to i klukům). Akorát jeden moment z celého dne mě mrzel. Bertík totiž chytil rybu. Jako první a zatím jediný z naší rodiny chytil v Brazílii rybu. Byla to sice malá čudla, ale ryba. No a než jsem se stihla zvednout a jít udělat snímek, tak Standa šup, šup a pustil rybu do vody. Takže ani jeden usvědčující důkaz nemáme. Ale snad se tímto ta smůla těch mých rybářů prolomila a už konečně někdy nějakou rybu domů přinesou.
