26., 27.7.2011, úterý, středa
Je to sice neobvyklé, ale musím se podělit i o pár všedních dnů. Byly totiž neobvykle úspěšné. V úterý jsem konečně dospěla k tomu, že jsem byla objednána ke gynekolovi. Po dvou měsících bylo panem doktorem konstatováno, že miminko vypadá v pořádku, je sice o něco menší, ale vzhledem k předchozím nikoli obřím dětem není odchylka nijak markantní. Nejen tímto sdělením mi zvedl náladu. Jako u každé kontroly proběhlo i vážení. Pro mě o to překvapivé, že dle jeho elektronické váhy jsem za ty 2 měsíce přibrala pouhých 900g. Takže nejsem velryba, i když se tak začínám cítit. Po počáteční radosti mi došlo, že váha u mého doktora v Čechách asi opravdu váží o ty 2kg navíc, jak jsem si již dříve myslela. Nechci přímo říct, že bych se necpala jako obvykle, čili jako prasátko, ale znáte mě a pohybu taky moc nemám, takže 900g je prostě nereálných a "někde soudruzi museli udělat chybu". Vyfasovala jsem brazilskou těhuprůkazku, žádanky na odběry a ultrazvuk, v průběhu návštěvy dala dohromady váhu, kterou Toník během rozhovoru rozebral a mohli jsme jít. Další zastávkou byla místní nemocnice, kde dělají odběry. Tady jsem zjistila, že můžu přijít každý den do 10h., tak jsem se hned dohodla s mojí překladatelkou na druhý den, tj. na středu. Díky této Standově brazilské kolegyni, která se mnou všude chodí jako překladatelka, jsme také konečně navštívili další 2 školky, kam by mohli kluci chodit. V té první, která je blízko našeho domu, bohužel už neměli místo ani pro Bertíka, ani pro Toníka. V Brazílii je totiž možné dát děti do školky už od 1 roku a také je možné, aby chodili buď na celý den nebo na půlden. V našem případě jsem usoudila, že ten půlden je dostačující. Odkázali nás na další státní školku, kde jsme se měli zeptat na volná místa. Ukázalo se, že místo pro Bertíka na půlden je, ale pro Toníka až od nového školního roku, který začíná v lednu. Kývla jsem, že to tedy zkusíme a oni mi hned řekli, že nemusím čekat až na 1.8., kdy končí prázdniny, ale že může přijít hned druhý den. Další úspěšná zpráva. Standa večer po práci také navštívil lékaře, a to fyzioterapeuta. Naštěstí žádné uskřípnuté nervy nemá, jsou to "jen" namožené svaly, ale začíná chodit na rehabilitace. Takže také plus.
Bohužel mě druhý den ráno trochu dohnala brazilská realita, kdy brazilci něco slíbí, ale někdy prostě nesplní a moje překladatelka se nedostavila. Tak jsem se překonala a udělala veeelký samostatný krok a na ten odběr jela sama. Standa zůstal ráno doma a hlídal kluky. A kupodivu jsem to zvládla bez problémů. Je vidět, že na té klinice jsou profíci, ani nemám žádnou modřinu. Bertík se celý den hrozně těšil, až půjde do školky. Ve školce už neměli místo na dopolední docházku, takže chodí od 13 - 16,50h. Musím říct, že jsem se toho trochu bála, ale mají tam velkou zahradu a krásné hřiště a ten první den se tam Bertíčkovi líbilo. Sice nikomu nerozuměl ani slovo, ale ono se to poddá. Pevně tomu věřím. Dokonce jsme s Toníkem byli tak dobří, že jsme pro něho ani nepřišli pozdě.
Jak říkám, prostě dva úspěšné dny za sebou.