18., 19.6.2011, sobota, neděle
V sobotu ráno byl Toník nějak moc tulivý a když jsem si na něj sáhla, tak měl zvýšenou teplotu. Teploměr je jedna z mála věcí, které jsme zapomněli v Čechách, takže jsem zjišťovala jen "pohmatem". Každopádně na výlet to nebylo. Udělali jsme si tedy "volno" a byli celý den doma bez výletu. Tedy Standa a Bertík vyrazili na ryby, ale asi po hodině se vrátili, že ani nikam nedošli. Toníkovi se během dne udělalo lépe a večer už byl úplně v pořádku. Asi byl jen přehřátý z předchozího dne.
Kluci se šli vykoupat a pak, jak jsme si tedy mysleli, nás čekal už jen klidný večer. No, spletli jsme se. Po koupání jsem zjistila, že Bertík má na sobě spoustu malých černých teček. Myslela jsem si, že má asi nějakou zvláštní vyrážku, po bližším prozkoumání jsem zjistila, že ta zvláštní černá vyrážka má nožičky a kusadla. Bohužel to byly klíšťata. Bertík sice nechytil žádnou rybu, ale měl na těle kolem 50 - 60 maličkatých klíšťátek, velikých jako špendlíková hlavička. Vzala jsem si pinzetu na klíšťata, tampony a levandulový olej na vydenzinfikování a začala. Když už mi zbývala jen jedna ruka, Bertík vyčerpáním usnul. Byly totiž úplně všude, včetně podpaží, třísel, prdelky i pindíka, a tak jsem skončila až kolem půl 12 v noci. Chudák byl skoro celou dobu nahatý, aby mu mršky nevlezly do pyžama nebo postele a střídavě brečel a statečně držel. Celá ta smůla měla jednu výhodu, Bertík na konci vyndavací procedury krásně voněl po levanduli. Standa si naštěstí vzal Toníka vedle do ložnice a uspal ho tam. Bohužel u toho uspávání usnul taky a tak jsem spícího Bertíka musela obléknout a uložit sama. Samozřejmě jsem pak zjistila, že pár klíšťěcích "kamarádů" vlezlo i na mě, takže jsem vzala pinzetu i na sebe.
V neděli byl Toník bez teplot, Bertíkovi a sobě jsem vyndala už jen pár klíšťat a tak jsme mohli vyrazit na malý výlet. Cílem byla opět Morungaba. Pár kilometrů od ní leží Antenas Embratel a protéká jí řeka Jaguari. Na zpáteční cestě jsme se rozhodli zkusit najít onu kešku z minulého týdne. Kolem Antenas Embratel jsme pouze projížděli a tyhle obří radary si jen vyfotili. Toník cestou usnul a tak jsme se k řece Jaguari šli projít jen s Bertíkem a Connie. Ta se v řece krásně vyrochnila a Bertík si se Standou vyzkoušel skoky z kamene na kámen. Šli jsme kus cesty proti proudu a rozhodli se, že bysme si mohli zkusit zarybařit. Kluci šli zpátky pro auto a pro pruty a já s Connie na ně čekala. Bohužel jsem se po chvíli podívala na svoje stále ještě neopálené nohy a uviděla pár černých teček, které vypadali jako zvláštní černá vyrážka. Zase ty klíšťata. Tak jsem vyrazila klukům naproti a jeli jsme zkusit svoje štěstí ke kříži. Kešku jsme tentokrát opravdu našli. Tím šťastlivcem byl Standa. Keška byla schovaná v kamenné zídce plné velkých mravenců, ale Standa byl rychlý jako blesk a ani ho žádný nestihl štípnout. Pro kluky to byl zase zážitek, najít poklad v podobě starých brazilských bankovek a sešitku, do kterého něco namalovali, my se podepsali, Standa vrátil kešku na místo, nahrabal k ní pár mravenců a mohli jsme jet domů. Doma jsme se všichni prohlídli a naštěstí už moc klíšťat nenašli. I tak myslím, že mi to stačilo na několik let dopředu.
