Paraibuna. Kdo jede k pobřeží, nedovede si představit, že vedle něho leží moře sladké vody. Přehradu je možno ze silnice vidět jen asi na 4 místech, ale její rozloha je obrovská. Dle wikipedie je "vodní zrcadlo" asi 177km2, obvod přehrady je 760km a má asi 204 ostrovů. Možná i tam zamíří naše příští cesta. Ale zpátky k moři. Jeli jsme něco přes 3h., Toník už dávno spal a já poklimbávala, když silnice konečně začala klesat a my mohli začít obdivovat výhled na moře. Serpentýnami trvajícími přes 10km jsme dojeli do města Caraguatatubu. Tady si můžete vybrat, zda jet doprava do Sao Sebastiao nebo doleva do Ubatuby. My jsme si kvůli teplejšímu moři vybrali cestu vlevo, do Ubatuby. Protože kluci se už strašlivě těšili, v Caraguatatubě jsme se zastavili na první pláži, kterou jsme viděli. Tak trochu jsem si připadala jako v Chobotnicích z II.patra, kdy Veškrnová, Zedníček s dětmi nadšeně vletí do moře a až když vylezou, zjistí, že poblíž ztroskotal tanker a voda je plná ropy. My měli tu výhodu, že jsme do vody vlezli jen částečně, protože byli docela velké vlny a voda nám dost smrděla rybinou. No bodejť by nesmrděla, když jsme byli na rybářské pláži. Než jsme tohle zjistili, vlezli jsme do vody jen po kolena, ale vlny nás, hlavně kluky, omyli až skoro do pasu. Toník z toho byl dost vyděšený a tak jsme se zmohli jen na pozorování a sbírání mušliček. Asi po půlhodině jsme se sbalili, Standa vyzjistil, kde najdeme pláže "i pro lidi" a vyrazili jsme. Cestou jsme se ještě zastavili v obchodě se surfy, kde se byl Standa podívat na ceny. Uvažovali jsme, že bysme v budoucnu jeden koupili. Ovšem to by nebyl Bertík, aby to už nebral jako hotovou věc a zbytek cesty strávil kladením žádostí a otázek, ať se tam radši hned vrátíme, a kdy ho koupíme, a kdo na něm bude jezdit ap. Minuli jsme asi 3 pláže, než jsme konečně zastavili a vylezli z auta. Cestou na pláž jsem se ještě stavila v krámě a koupila další kyblík s lopatičkou a bábovičkama, protože Toník už stihl Bertíkův dárek k narozeninám (kyblík + ....) rozbít a taky aby mu to nebylo líto. Když jsme dorazili na pláž a vybrali si stanoviště, museli jsme se hned převléknout do plavek a jít do vody. Trochu jsme se divili, že pláž je dlouhá přes 50m, než se dojde do vody a přemýšleli, jestli má jeden z nás zůstat u věcí a druhý jít s klukama plavat. Ale nakonec moje zvědavost, a hlavně touha už být po letech konečně v moři, zvítězila a já nechala věci věcmi a dokoulela se za klukama. Plavat jsme se Standou nemohli, bylo tam moc málo vody, ale kluci se stejně ze začátku báli, tak jsme pomáhali jim. Během dne jsme se stihli 2x najíst, asi 10x vykoupat, 2x uschnout. Bertík před odjezdem z Čech dostal nové plavky, když jsme dorazili na pláž, vzal si ty staré, když poprvé vylezl z vody, prohlásil, že chce ty nové a když vyzkoušel ty nové, tak si je sundal a po zbytek dne byl už jen nahatý. Toníkovi se také nejvíc líbilo bez plavek a tak jsme je nechali. Brazilci totiž nejsou zvyklí na nudapláže a i malé děti mají všechny plavečky a holčičky i podprsenčičky. No, naštěstí se nad námi nikdo nepohoršoval. Kluci si ke konci dne, kdy pláž zmizela a voda sahala těsně pod naše věci (konečně jsme pochopili, proč se dopoledne jde tak dlouho do vody) i vyzkoušeli svého osvědčeného tygra a oblažovali jím kolemjdoucí. Asi že to vidím pořád dokola, ale nechápu, proč jsou z toho ty Brazilci pořád tak nadšení. Když to všechno shrnu, ke konci dne se Toník téměř přestal bát jít do vody a nechat se vlnami zalévat. Bertík byl z moře nadšený a protože jsme měli s sebou i malé nafukovací lehátko, posloužilo mu jako surf. Odpoledne mu už nedělalo potíže udržet se na něm a několikrát se i potopil, když spadnul. Na surfu Standovi ujel přes 10m, aniž by spadnul. No, a od té doby stále posloucháme, kdy že už koupíme ten opravdický surf. Odjížděli jsme kolem 5h.odpoledne, ale všichni jsme byli nadmíru spokojení a už se těšíme na příště.
16.,17.7.2011, sobota, neděle
Nakonec jsme tedy opravdu jeli. Předpověď hlásila slunečné počasí asi 30st a moře kolem 22st. Zima se tedy tenhle víkend nekoná. V sobotu ráno jsme vzbudili děti "za kuropění" a vyrazili. Měl s námi jet i Standův kolega, bohužel (tedy hlavně pro něho, protože přišel o naši společnost a den u moře) jsme se na něho nedobušili. Později jsme zjistili, že si zapomněl nastavit budík. No, i to se stává. Cesta vede i okolo obří přehrady
V neděli jsme vyrazili na oběd do chácary, kde bylo opět mraky lidí a hodně veselo. Protože bylo teplo, nekoupali se jen Toník s Bertíkem, ale i Standa, Standův kolega Jarek, nově přibyvší kolega z Čech Martin a další. Já se radši nekoupu, bojím se, že když do bazénu skočím, tak vystříkne všechna voda a budu jako velryba na suchu. A tak jen fotím.
