13. 8. 2011, sobota
Tak se konečně opět hlásím o slovo. Minulou sobotu jsme neodolali a opět vyrazili k moři. Navíc byl tenhle výlet ještě vylepšen o vyhlídku setkání s českými přáteli. S Katkou jsme se poznali přes internet, také se přistěhovali do Brazílie za prací. Mají dvě holčičky, Bětušku a Majdu a čekají další přírůstek. Prostě skoro jakoby jsme to byli my. Akorát bez psa a s holčičkama. Bylo to naše první setkání, a nejen my jsme se těšili na český pokec.
Vyráželi jsme opět brzy ráno a já jsem celou cestu řídila. Musím přiznat, že se pořád ještě v těch předpisech tady moc nevyznám, ale jelikož řídím moc ráda, tak si to nějak nemůžu odříct. Cesta proběhla celkem hladce a na smluvenou pláž jsme dorazili kolem 10h. Byli jsme domluveni, že až někdo z nás dorazí, tak si zavoláme. Večer předtím jsem si připravila telefonní čísla do mobilů (brazilské do brazilského, české číslo do českého telefonu), tak to přece nebude žádný problém. Zaparkovala jsem, vzali jsme všechny věci a že tedy zavoláme a smluvíme se na místě, kde se sejdeme. Vyndala jsem brazilský telefon z batohu a telefon udělal píííííp a vybil se. Zkusila jsem tedy český a ten mi hlásil, že volaný účastník je momentálně nedostupný. Ach, ty telefony. A mě ani nenapadlo si uložit do jednoho telefonu obě čísla. Náladu mi trochu spravil plážový týpek z místní restaurace, který sháněl klienty a svou bláznivou veselostí nám vnutil slunečník a vybral místa na pláži. Trochu si to sice pokazil ke konci při placení účtu, kdy jsme zjistili, že nás měl označené jako Alemao (čili Němce), ale to už předbíhám.
Měli jsme tedy přidělené místo na pláži, tak jsme vybalili, převlékli se do plavek a kluci vyrazili do vody. Já se začala rozhlížet po pláži a hledat osoby, které by podezřele připomínali Čechy. Nakonec jsem je nenašla podle nějakého typicky českého znamení, ale podle toho, že se na pláži vyskytovaly dvě malé holčičky s maminkou evidentně čekající další přírůstek a zbytek už byl snadný. Podařilo se, našla jsem je i bez telefonu. Taky měli přidělený slunečník, ale vysvětlila jsem jim, že u nás se určitě budou mít lépe a tak se pod mým dohledem přestěhovali k nám. Ani jsem jim, chudákům, nedala jinou šanci.
Kluci se seznámili s Bětuškou a Majdou, obě jsou přibližně stejného věku a den mohl začít. Musím přiznat, že se mimořádně vydařil. Společně jsme si zablbli ve vodě, na písku, Standu jsme zahrabali skoro celého (mimo hlavy, tu jsme mu nechali nahoře). Týpek z restaurace se nám všem věnoval, Toník si opět mohl vyzkoušet svého tygra a opět si jím získal všechny brazilce okolo. Fakt to nechápu, asi je prostě tak roztomilý, že ten řev u toho nevnímají. Velmi veselé bylo, když nám místní toulavý pes ukradl nafukovací míč a asi 10lidí se ho snažilo dohonit a ten míč mu sebrat. Sice jsme o něho přišli, protože ho samozřejmě prokousl, ale ten pohled stál za to. Bertík tentokrát sice nesurfoval, ale s Bětkou si úplně vystačili a když neskotačili ve vodě, hráli si na písku nebo se honili. Ale co bylo nejhlavnější, oni rozuměli tomu, co ten druhý říká. A to si myslím, byla ta největší výhra dne. Takovou příjemnou společností jsme strávili celý den, večer se jen unaveně rozloučili a rozjeli se do svých domovů. Cestou nás Katka s rodinou míjela autem a tak jsme mohli vidět, že stejně jako Toník u nás, u nich zabraly hned po několika kilometrech obě holky. Byl to moc příjemný výlet a doufám, že jsme se neviděli naposledy.
