3.,4.6.2011, sobota a neděle
Kluci se v noci začali stěhovat do naší postele. Když se nastěhovali oba dva, tak se Standa zvedl a šel spát do té jejich. Víc jak dva lidi se tam totiž nevejdou. Naštěstí je ta naše matrace tak tvrdá, že se ani jednomu nepodařilo znovu usnout a přestěhovali se tedy zpět do své postele za Standou a já tam zůstala úplně sama. To taky vůbec nebylo k zahození. U snídaně jsme jim vysvětlili, že naše postel není pro ně moc pohodlná a že si budeme chodit lehat k nim, pokud bude potřeba. Vzali to bez problémů a od té doby spí sami v pokojíku. Nečekala jsem, že to bude tak jednoduché. Sice se k nim jeden z nás stěhuje téměř každý den, ale až tak kolem 7h., což je velmi příjemné.
Dopoledne nás přijeli přivítat Standovi kolegové z práce a byli jsme pozváni na večerní posezení do "chakry". Dle překladu je to salaš, ale ve skutečnosti je to "dům pro zaměstnance", pro jejich odpočinek. Je tam bazén, posilovna, minihřiště na fotbal, kulečník, bar atd. Z kluků byli všichni nadšení a vůbec jim nevadilo, že jim nerozumí ani slovo. Je vidět, že Brazilci mají opravdu rádi děti. Je to vidět všude, kam se hneme. Stačí, aby jeden z nich pozdravil: "Bom Día" či "Boa tarde" nebo poděkoval: "Obrigado" a všichni jsou z nich jak u vytržení. Největší jejich zábavou je na každého, kdo se naskytne, řvát jako tygr nebo dělat čertíka. A Brazilci omdlévají blahem. Mě už to sice rve uši, ale když je to tak baví. Večer byl velmi příjemný.
Hodně mi to vylepšilo náladu po prohlídce baráku. Řekla bych, že pro nás je optimálně veliký, ale dost nezařízený. Mimo chybějícího nábytku tu stále ještě nejsou stěny u sprchových koutů (po sprchování do koupelny nikdo nesmí minimálně celou noc, než to vyschne), chybí i prkýnko k záchodu (naštěstí tu jsou dva a jeden prkýnko má), kuchyň nezařízená, atd. Chvíli mi trvalo, než jsem se s tím srovnala. Na druhou stranu si to aspoň můžu, tedy ve většině případů, zařídit sama.
V neděli jsme byli do chakry pozvaní na oběd. Bylo hezky, tak jsme si vzali kraťasy, plavky, klukům i kruhy a hračky do bazénu, motorku a odrážedlo a vyrazili. Bertík se strašně do bazénu těšil, ale když projevil přání, že se chce vykoupat, koukali na něj jako na blázna. Ono bylo na sluníčku 25st., ale pro ně je to strašná zima. Bertík se oblékl do plavek, vzal si kruh, křidélka a šel plavat. Toník si smočil nohy a chtěl ven, ale Bertík byl ve svém živlu. Během odpoledne jsme si zahráli kulečník, fotbal, podívali se na krmení opiček, na papoušky a spokojení jsme mohli jet domů.
