30.5.2011, pondělí
I když se to nezdá, tak čas našeho stěhování se blíží. Sice o tom našem odjezdu do "cizí země Brazílie" (tak vysvětlujeme Bertíkovi, kam se budeme stěhovat) mluvíme dobrých 3/4 roku, ale teď už opravdu nastává čas, kdy budeme odlétat. Ten den nastane 2.6., ve čtvrtek, v den 55.narozenin naší babičky Blanky. Ale opravdu to nebylo myšleno jako dárek k narozeninám.
A dnes jsme se Standou vydali do Prahy vyřídit papíry pro našeho Koňouška. Ještě minulý týden jsem netušila, kolik razítek budeme muset oběhnout, ale to je holt ta byrokracie. Když jsem před půl rokem zjišťovala, co všechno je potřeba, zdálo se to jednoduché. Jen zajdeme na veterinu, pak zajedeme do Prahy na Ministerstvo zahraničních věcí a poté už jen na Brazilské velvyslanectví, kde nám to bude všechno zpečetěno. Ó, jak jsem se mýlila. Tedy skutečnost souhlasila s tím, že na začátku zajdeme na veterinu. Pak už se moje představy rozcházely. Ještě štěstí, že Connie jsme potřebovali jen na té veterině.
Tak tedy další štace byla minulý pátek v Litoměřicích na Krajské veterinární správě. Vzhledem k tomu, že Ministerstvo zahr. věcí nepotvrzuje každého veterináře (ale ani Krajskou vet. správu), musí veterináře potvrdit KVS svým kulatým razítkem a tohle kulaté razítko potvrdí Městská veterinární správa v Praze. Pod MVS sice spadá pouze Praha, ale oni mají razítka, která potvrdí Ministerstvo zahr. věcí. Prostě Kocourkov v Kocourkově.
Udělali jsme si tedy "romantický výlet" do Prahy. Bylo nádherné počasí, kluky jsme brzy ráno odložili v Roudnici u babičky (aby si je užila, jak řekl Bertík) a vyrazili.Na MVS to dopadlo výborně, paní si se mnou krásně popovídala, zanadávaly jsme si na ministerstvo a ani jsme nic neplatili. Další zastávka byla na Ministerstvu, kde už to bylo zajímavější. Nejdřív Standa musel doběhnout pro 100,-Kč kolek na nejbližší poštu, která je na 3.nádvoří Pražského hradu. Ale vzhledem k frontě to bez problému stihl a ještě stihl zhodnotit zahraniční turistky. Pak se mi paní snažila vysvětlit, že mám špatné razítko a oni že MVS nepotvrzují. Že si musím zajít na Státní veterinární správu. Nesouhlasila jsem, tak si zavolala kolegyni, která ověřená razítka MVS našla a bylo téměř po problémech. Ale že prý máme 2 listiny na ověření, tak co prý chci ověřit. Měla jsem s razítkama Mezinárodní průkaz pro zvířata (očkovák) a dokument Certificado Zoosanitário Internacional. Prý je lepší ověřit obojí, ale my měli jen jeden kolek. Tak se Standa šel na 3.nádvoří kochat znovu. Ale protože už téměř měli polední pauzu, tak si radši pospíšil. Další a poslední úřad byl Brazilské velvyslanectví. Tam nám bylo sděleno, že by nám ty papíry rádi potvrdili, ale bohužel jim od čtvrtka nefungují systémy a netuší, kdy se zase rozběhnou. Oni totiž nepotvrzují razítkem, ale posílají to do Brazílie kvůli autorizaci. Prý nás odešle na nejbližší pobočku Citi bank, kde složíme poplatek 20,-USD (nelze to složit u nich na Velvyslanectví), pak se vrátíme a třeba to do té doby půjde. Zajímavé bylo, že jiná paní, než která s námi mluvila, tak během hovoru přistoupila k vedlejšímu počítači, něco tam udělala (ono to vypadalo, že ho zapla) a náhle zvolala: "Zázrak, už to funguje." Tak my tedy s velkou nadějí odešli do té pobočky a zaplatili poplatek. Standa už chtěl jít na oběd, ale já už to chtěla mít vyřízené, tak jsme se nejdřív vrátili na Velvyslanectví. Paní nám už ve dveřích povídala: "Zrovna jsme o vás mluvili." To neznělo moc pozitivně. Prý: "Já se omlouvám, ona je to moje chyba, ale vy máte 2 dokumenty na potvrzení. Musíte do té banky složit dalších 20,-USD." Měla jsem pocit, že už mě klepne, ale paní mě ještě dorazila: "Bohužel je tu hodně žádostí, které jsou před Vámi, takže to tu budete mít připravené ve středu od půl 10h." Ve mě hrklo, oni mě sice upozorňovali po telefonu, že tahle situaci, kdy mi to neudělají hned, může nastat, ale já na ni vůbec nebyla připravená. No co jsme mohli dělat, odešli jsme jak spráskaní psi, šli zaplatit onen další poplatek a pak skončili v jedné pizzerii na obědě. To jsem táááák potřebovala. Bylo mi tak nějak jedno, že když jsem si tam pod stolem sundala boty, že je to vidět a možná i cítit. Ale mě se velmi ulevilo. Po dobrém obědě a kafíčku jsme si zajeli tramvají k jednomu pánovi koupit notebook pro mě a pak konečně nabrali směr Roudnice. Dorazili jsme kolem 5h., vyzvedli kluky a konečně jeli domů. Poučení zní: "Člověk opravdu musí být připraven na nejhorší, protože to nejlepší se málokdy splní."